Otázky a odpovědi

Výuku ve skupině vede hlavní průvodce/kyně s běžným pedagogickým vzděláním. Zásadní podmínkou je absolvování dlouhodobého akreditovaného kurzu pro danou věkovou skupinu.  Na výuce se podílí také  asistenti/ky v počtu, podle množství zapsaných dětí. Podmínkou je pedagogické vzdělání a absolvování alespoň Montessori kurzu pro asistenty.

Ne, v Montessori škole jsou trojročí - skupiny (1 - 3 ročník, 4 – 6 ročník, 7 – 9 ročník).  Výuka tak probíhá ve věkově smíšených třídách. Rozdíl je dán vývojovými odlišnostmi věkových skupin dětí.
Společným cílem práce s dětmi ve všech trojročích, resp. ve všech skupinách, je samostatnost dětí, vnitřní motivace, nezávislost na pochvalách a trestech, zájem o dění ve třídě, škole i společnosti, kosmický, tzn.  celostní pohled a chápání světa, zodpovědnost za své jednání atd.

V 1. trojročí budou děti pracovat převážně s konkrétním materiálem a na něm si osvojovat zákonitosti jazyka, matematiky, okolního světa.
Velká pozornost je v tomto trojročí věnovaná pravidlům a zodpovědností vůči nim. Děti si je tvoří samy, přijímají je proto i za své. Vedení k zodpovědnosti je založeno na důsledném vyžadování jejich dodržování. A také na vedení k plánování průběhu své práce ve spolupráci s hlavním průvodcem/kyní. Cílem je připravit dítě na 2. trojročí, kde již děti přijímají mnohem větší samostatnost a zodpovědnost.
V 2. trojročí již dítě plánuje svou práci samostatně na základě dlouhodobějších plánů a cílů. Je samozřejmé, že za ně přebírá vlastní zodpovědnost. Dítě hodně procvičuje, samostatně vyhledává a ověřuje informace, účastní se prezentací nového učiva ve všech oblastech podle vlastního uvážení a zadaného plánu. V tomto trojročí je dítě cíleně vedeno k tomu, aby bylo schopno obhájit svůj názor a nést důsledky svého chování a jednání. Důraz je také kladen na spolupráci ve skupině, schopnost diskuze a prezentace názorů při debatách se spolužáky, zapojení se do dění školy.
Ve 3. dvojročí jsou děti vedeny k dosažení společných cílů. Cíl si volí děti, musí být konkrétní, hmatatelný. Jsou zaměřeny na oblasti z reálného života, aby děti mohly přímo zhodnotit smysl své práce. Stanovení cílů je v souladu s obsahem školního vzdělávacího programu pro tuto věkovou skupinu ve všech předmětech, jen k tomu nedochází v lavicích nad učebnicemi.
9. třída je přípravný studijní ročník, kde je kladen důraz na přípravu na střední školu či učiliště.

Výuka není založena na stejné práci všech s učebnicí a sešitem v lavici. Vychází z individuálního přístupu a ze zájmu dětí všechno si vyzkoušet, osahat a změřit. Proto pedagogové připravují dostatek konkrétních sad pomůcek z jednotlivých oblastí učiva. Jsou zpracovávány tak, aby dítě při poznávání a učení zapojovalo všechny smysly. Se speciálními pomůckami pracují přímo děti, nejsou tedy jen pasivními pozorovateli učitele. Před vlastní prací s nimi průvodce/kyně dítěti nebo skupině provede prezentaci práce s pomůckou. Objasňuje tím obsah učiva a souvislostí. Tím vytváří připravené prostředí. Zásadní podmínkou je klid pro práci a průběžná příprava dostatku pomůcek.
Např.: V matematice při výuce délek a jejich pořadí měří třeba délku velryby, slona či zajíce. Nebo v kosmické výchově jsou základním nástrojem velké příběhy. Vzbuzují dětskou představivost a vyvolávají údiv, vděčnost, úctu a produkují další otázky. Jde o všezahrnující příběhy, které prožitkem a spíše symbolicky ukazují na vzájemnou propojenost a souvislost věcí a dějů kolem nás. První Velký příběh vypráví o stvoření vesmíru a základních fyzikálních zákonech. Druhý Velký příběh pojednává o vzniku a vývoji života na Zemi. Třetí Velký příběh povídá o člověku a jeho darech, které jako jediný z živočichů získal. Další příběhy např. popisují vznik a vývoj písma a čísel. Všechny příběhy jsou vyprávěny s velkou úctou, pokorou a vděčností ke všemu, co již na Zemi bylo, co lidé vymysleli a co možná jednou na Zemi bude.

Úkolem hlavního průvodce/kyně je věnovat pozornost všem dětem ve třídě, pozorovat a zaznamenávat jejich pokrok. Na základě tohoto pozorování průvodce/kyně děti motivuje a nabízí prezentaci pomůcek pro ně vhodných. Např. na začátku ranního bloku vypíše na tabuli skupinu dětí, které se zúčastní prezentace zaměřené na konkrétní téma. Dítě, které není zapsáno a projeví zájem, se může přidat. Sleduje se maximální počet dětí, většinou do 7. Do prezentace může být zahrnuto dítě mladší, které má v dané oblasti dostatek znalostí a dovedností i dítě starší, u kterého je vhodné výuku upevnit.

Děti si vybírají nabízená témata a obsahové zaměření své práce podle toho, jak jsou motivovány a podle svého zájmu. Jsou vedeny ke stanovení cílů z hlediska časového i obsahového tak, aby dokázaly posoudit svůj pokrok. Např. v prvním trojročí si stanovují max. týdenní program své práce. Pomocníkem v této činnosti je hlavní průvodce/kyně. Hlavní průvodce/kyně také pomáhá dítěti zhodnotit míru dosažení cílů. Děti mohou pracovat samostatně, ve dvojicích nebo ve skupině, zvolenou práci však musí dokončit. 
Průvodce/kyně a asistent/ka v závěru týdne shrnou průběh dění ve třídě. V bodech si uvedou, co se dělo, co doporučují, zdůrazní důležité akce, připomenou si, co je třeba splnit, co procvičit, nastíní, kam směřují s třídou.

V Montessori třídách se neznámkuje. Užívá se slovní hodnocení. Děti dostávají vysvědčení formou "dopisu", kde je popsán jejich osobní posun a zvládnutí učiva, ale i chování či spolupráce s ostatními. Také se všechny zúčastněné strany tj. rodič, dítě i pedagog v průběhu roku setkávají na konzultacích, tzv. tripartitách, kde společně proberou otázky týkající se dosavadního pokroku v oblasti vzdělávání dítěte, sociálního jednání ve skupině a budoucího směřování. Své sebehodnocení prezentuje dítě, které je doplněno a srovnáno s pohledem pedagoga a dále doplněno poznatky ze strany rodičů. 

Výuka bude začínat v 8:30 hodin. Je rozdělena na dopolední a odpolední vyučovací blok.

Dopolední blok výuky je zaměřen spíše na oblasti spojené s rozvojem kognitivních funkcí. Odpolední blok je zaměřen na činnosti kreativní, rozvíjející obrazotvornost, fantazii  a tělesnou stránku dítěte (např. výtvarná, hudební, praktická či tělesná činnost).
Zájmové kroužky jsou plánovány až po ustálení režimu výuky.

Děti v průběhu vyučovacích bloků mohou svačit a jít se protáhnout nebo relaxovat dle svých potřeb. Dítě,které je zaujato aktuální prací tak svačí jindy než dítě, které má již svou práci hotovou nebo cítí hlad.

Děti postupují podle svých plánů. To, jestli dítě určitou oblast vynechává, sleduje průvodce. Je potom jeho úlohou dítě správně nasměrovat a motivovat. Zásadou je, že každé dítě se učí vlastním tempem podle svých potřeb. Nadané děti mohou postupovat rychleji, děti s pomalejším pracovním rytmem mají naopak více času na procvičování. Cílem takového přístupu je, aby se dítě stále posouvalo dopředu a nestagnovalo, jestliže konkrétní dovednost již zvládlo.

To je zajištěno tím, že práce a vedení dětí vychází ze Školního vzdělávacího programu Klubko Montessori. Tento dokument je závazný a obsahuje všechny předepsané kapitoly. Odpovídá dokumentu platnému pro základní školství v celé ČR, RVP ZV, vydanému MŠMT ČR.
Plán respektuje to, že výuka probíhá jinak než na klasických školách. Dítě proto třeba bude „umět“ ve stejné době jiné věci, než další dítě docházející do jiné školy. Nelze tedy srovnávat a posuzovat dítě jen na základě znalostí, ale podle jeho dlouhodobého rozvoje.

Už na konci páté třídy jsou děti daleko vyspělejší a připravenější přijmout i jiný způsob práce než v začátcích jejich školní docházky. Po ukončení 5. ročníku odchází některé děti na víceletá gymnázia a do výběrových tříd jiných škol, kde též musí přivyknout jinému přístupu k učení. Dosavadní zkušenosti v ČR i zkušenosti ze zahraničí vypovídají o tom, že děti ze tříd Montessori jsou díky svému vzdělávání dostatečně samostatné a schopné sebekázně, aby tento přechod úspěšně zvládly. Velmi také záleží na osobnosti pedagoga a na tom, jak se postaví k dětem z alternativních škol. Významnou roli v adaptaci dětí také hraje dobrá spolupráce rodičů s pedagogy na nové škole. Montessori není jedinou alternativní koncepcí našeho současného školství a tak se dá očekávat, že přechod dětí mezi jednotlivými metodami v bezprostřední budoucnosti bude čím dál více běžnou součástí školského systému.