Obsah výchovy a nabídku, co a jakou činnost budou děti vykonávat, určuje učitel, předkládá a řídí veškerou činnost dětí. Źáci najednou probírají stejné učivo.

Průvodce pouze nabízí činnost a dítě vybírá, dle svého zájmu a potřeby.
Průvodce dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru práce. Současně mu ale pomáhá vybírat takovou činnost, pro kterou se nedokáže samo rozhodnout. Musí jej dostatečně motivovat. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost. Zasahuje v případě, kdy si dítě nedokáže vybrat činnost, nebo kde jsou porušována pravidla. Dále průvodce podporuje a pomáhá dětem, které pomoc potřebují. Snaží se postupně doprovodit dítě do stádia vlastní odpovědnosti.

Postupuje se podle rytmu daného učitelem.

Postupuje se individuálně, podle tempa učení každého dítěte a jeho zájmu o obor.

Převládá organizační forma hromadná.

Převládá organizační forma individuální, popř. skupinová.

Dítě je během dne stále vedeno učitelem.

Dítě má volnost (svobodu), aby samo objevovalo, poznávalo a zkoušelo, avšak musí dodržovat stanovené hranice - pravidla.

Vědeckost pojetí metody učení není podporována, předávají se „hotové“ poznatky.

Využívána vědecká metoda učení, tzv. konstruktivismus – „objevování“ dítětem.

Mnohé z učení je založeno na hraní jakési role a na představách dle jednotlivých oblastí - předmětů.

Montessori pedagogika vychází z celostního principu učení. K učení přistupuje takzvaně „mezioborově“, děti se vždy učí více než jednu oblast. Výuka umožňuje vlastní průzkum tématu a zároveň dítěti umožňuje věnovat se tomu, co ho zrovna pohání do práce.

Běžné vybavení – skříně kolem stěn a v nich pomůcky k jednotlivým předmětům. Převládá tzv. sálové uspořádání – lavice v řadách za sebou.  Žákům přiřazuje roli publika.

Prostor třídy je rozdělený do různých koutků, ve kterých jsou připravené pomůcky a činnosti, které odpovídají potřebám dětí. Koutky bývají odděleny nízkými policemi, učitel tak má přehled o tom, co se ve třídě děje. Místnost zpravidla mívá i otevřený prostor, kde mohou děti snadno sedět.

Prostředí pro učení je přizpůsobeno spíše učiteli - ideálně pro jeho výklad.

Prostředí pro výchovu je přizpůsobeno dítěti, tzv. připravené prostředí. Pomůcky jsou koncipovány tak, aby dítě při poznávání a učení zapojovalo všechny smysly.  pomůcky, prostředí a organizace práce jsou nastavené tak, aby umožňovaly dětem prožívat hluboké uspokojení z toho, co udělají.  Je zajištěna dostupnost všech pomůcek specifickým nábytkem – otevřené police. Pomůcky mají své stanovené a vyhrazené místo v policích. Je dbáno na správné uložení pomůcky. Dítě najde pomůcku vždy na stejném místě – vede to k rozvoji smyslu pro pořádek.

Motivuje se odměnami, tresty a pochvalami.

Přístup k dítěti je založen na partnerském přístupu – dítě je vedeno k sebehodnocení (vlastní kontrola chyb je součástí pomůcek). Průvodce vyzdvihuje popisným jazykem, co se dítě naučilo. Vyzdvižení kladného hodnocení, rozvoj vnitřní motivace k činnosti. Vedení k vlastní odpovědnosti a uvědomění si důsledků.

Se všemi dětmi se zachází stejně – děti jsou brány, že jsou v daném věku vždy na stejném stupni vývoje.

U každého dítěte je respektována přirozená touha po učení. Děti samy volí oblast, které se budou věnovat. Mohou pracovat samostatně, ve dvojicích nebo ve skupině, zvolenou práci však musí dokončit.  Pokud dítě určitou oblast zanedbává, je úlohou učitele dítě správně nasměrovat a motivovat. Každé dítě se učí vlastním tempem podle svých potřeb. Nadané děti mohou postupovat rychleji, děti s pomalejším pracovním rytmem mají naopak více času na procvičování. Cílem je, aby se dítě stále posunovalo dopředu a nestagnovalo, jestliže konkrétní dovednost již zvládlo.

Základem výuky jsou učebnice k jednotlivým předmětům.

Nestuduje se z učebnic, ale využívají se pomůcky a konkrétně připravované materiály.  Výuka ve třídě je kombinována s výukou mimo školu. Příroda a svět za zdmi školy jsou významným zdrojem poznání.

Vychází se ze závazného obsahu učiva (tzv. RVP)

V Montessori třídě se dodržuje závazný obsah učiva (RVP) tak, aby dítě při přechodu na vyšší stupeň vzdělávání (2. stupeň ZŠ, gymnázium atd.) mělo minimálně stejné znalosti jako děti z klasických tříd.

V práci s dítětem je opomíjen rozvoj harmonie a rovnováhy a způsob řešení konfliktů (není to dáno ani RVP).

Součástí rozvoje dítěte je důraz na rozvoj vnitřní harmonie a rovnováhy. Důraz je kladen i na budování zdravých a přátelských vztahů mezi dětmi. Pokud ve třídě vznikne konflikt, průvodce vede děti k tomu, aby navrhly řešení situace.

Pevná (předem daná) pravidla, bez ohledu na názor dětí.

Pravidla soužití vychází ze společného prodiskutování a přijetí dětmi a učiteli. Samy dbají na jejich dodržování.

Někteří lidé si myslí, že montessori děti se jen tak poflakují a nemusejí nic dělat, že montessori je takzvaně „cochcárna“. Anebo že v montessori školách si děti místo učení jen hrají s pěknými hračkami.

Věda dokazuje, že hrou se děti rozvíjí a učí. Dítě objevuje svět prostřednictvím vlastního zkoumání a interakce s okolním prostředím. Možnost vybrat si, co budu dělat, je jedním z klíčových prvků montessori. Děti v montessori školách si skutečně samy vybírají vlastní práci, a to proto, že svoboda volby je základním předpokladem pro vnitřně motivované učení. A vnitřní motivace je klíč k úspěchu. Svoboda s sebou nese i odpovědnost, proto jsou v montessori školách stejně důležitá pravidla jako svoboda sama.

Montessori děti nezvládnou přechod do „normálních“ škol. Montessori nabízí láskyplné a respektující prostředí, ale reálný svět takový přece není. Montessori děti proto budou mít při přechodu do „opravdové“ školy problémy.

V montessori třídách děti každý den samostatně dělají důležitá rozhodnutí. Spolupracují s ostatními dětmi. Zvnitřňují řád malé lidské společnosti, ve které žijí. Dochází u nich k interakci v přirozené věkově smíšené sociální skupině. Montessori děti se velmi snadno přizpůsobují změnám. Lekce společenské zdvořilosti, které ve škole dostávají, jim pomáhají snadno se adaptovat na setkání s novými lidmi. S lehkostí se ptají na to, co potřebují vědět, a snadno se orientují v novém prostředí.

Montessori je dobré jen pro mateřské školy. Montessori je v pořádku pro děti v mateřské školce, ale jakmile začne o něco jít a přijde čas na povinnou školní docházku, je lepší dítě umístit do „normální školy“.

​Přestože Maria Montessori začala svou praxi před 110 lety prací s dětmi ve věku 3-7 let, montessori třídy se od té doby rozšířily na všechny školní stupně, včetně středních škol. Montessori vzdělávání je založeno na znalosti lidského vývoje a potřeb a tendencí člověka v každé životní fázi. Právě proto montessori funguje tak dobře pro děti v dětských skupinách, v mateřské škole, v základní škole a i na středoškolské úrovni. Počet montessori základních a středních škol prudce narůstá a data ukazují, že absolventům těchto škol se daří velmi dobře. Rodiče jsou velmi spokojení s kontinuitou, kterou montessori nabízí.

Montessori osnovy jsou příliš volné. Někteří lidé tvrdí, že montessori děti nemají dostatek obsahových vědomostí.

Montessori k učení přistupuje takzvaně „mezioborově“, takže děti se vždy učí více než jednu oblast látky. Projekty umožňují vlastní průzkum tématu a zároveň dítěti umožňují věnovat se tomu, co ho zrovna baví. Vzdělávací systémy po celém světě ustupují od výuky jednotlivých předmětů a od výuky pouhého obsahu. To, o čem dnes mluvíme jako o vzdělávání pro 21. století, zní montessori uším velmi povědomě. Výzkumy výstupů dětí z montessori škol dokazují, že montessori děti mají srovnatelné znalosti s dětmi z běžných škol, a navíc mají široký obecný rozhled a nadprůměrně hluboké chápání souvislostí.

Montessori třídy jsou chaotické. Montessori třídy mohou působit chaoticky, protože se zde odehrává velké množství aktivit najednou.

Montessori respektuje vnitřní potřebu řádu dítěte. Montessori třídy jsou uspořádané a řáduplné. Dítě nachází věci tam, kde mají být, na svých místech a uklizené. V takovémto uspořádaném světě se dítě cítí bezpečně a jistě a jeho mozek se může plně soustředit na učení. Díky tomu, že je ve třídě řád a pořádek, a díky tomu, že děti jejich práce zajímá a soustředí se na ni, je možné, aby ve třídě každé dítě dělalo ve stejném čase něco jiného.

Montessori je jen „takový trend“. Možná se zdá, že montessori je právě „moderní“ nebo že je to vzdělávání, které „se nosí“, a že to je důvod, proč si montessori rodiče pro své děti vybírají.

První montessori škola byla založena v roce 1907 a od té doby se tato metoda rychle a stále více šíří. Na světě již existuje více než 30 000 montessori škol. Jen málo lidí si uvědomuje, že montessori je nejrozšířenější ucelenou pedagogikou na světě.